Kopretiny
Kopretiny
Ze srdce raněného slonovinou
Vytryskl pramen; horká černá káva
Se v louži snoubí s nesmrtelnou vinou
Pomalu padá a za ní další hlava
A klesá dolů, do hlubin plných mraků
Hluboké oči zas zpívaj' trudnou píseň
A opíjí se hrubostí vlčích máků
Je rudé nebe a zlatá moje tíseň
Slévá se do mě jak do trychtýře splín
Vůně všech starostí a beznadějnost vin
Já sám jdu ulicí a chodník kropí stíny
Jsem plný prázdnoty a země plná sněhu
Černá a bolavá, marně zde hledáš něhu
Je tu jen blín a vřes a kopretiny
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Sonet by podle mě měl být úplně přesný... Ale jinak líbilo.:)
06.09.2008 14:38:00 | okousaná od světlušek
Já nevím jestli to bylo cílem, ale mám z toho pocit, jako když musíš jít v podzimní večer nutně z vyhřátého bytu ven.Ty kopretiny potěšíly.Vzalo mě to.Pěkné.
05.09.2008 23:30:00 | Elisha
mě to moc nezaujalo, neni tam pro mne nic in´teresantniho, obcas ti ujel rytmus...
05.09.2008 23:27:00 | saddova
aspoň že tak...
sonet už jsem dlouho neviděla...
napsáno tak nějak hezky
05.09.2008 23:17:00 | malá čarodejnice wiggová netopýrková
