Anotace: ....
Drž mě lásko
něžně a pevně
Nepouštěj mě
ze své náruče
a nedovol mi odejít
Byť stokrát
bych to chtěla
prosila Tě
na kolenou
vysvětlila
vnitřně i zevně
ta prosba...
bolestí je
zatemnělá
a slůvka jsou
jak obruče
co vzduchem proletěla
kolem mého těla
...
co jsem to
vlastně chtěla
aha už vím..
prý nemám psát básně
když se probudím..
než si kafe uvařím
nedovol mi to ...
16.09.2008 18:14:00 uživatel smazán
Až na to klekání na kolínka ,to bylo skvělý
U břehů tvých řeko klečím
07.09.2008 09:38:00 Šerpík 1
Přesně tak - probudit tělíčko, pochválit sama sebe v zrcadle (jé - to jsem šikovná holka), uvařit kafe.... a pak se teprve začít kolem sebe rozkoukávat.
06.09.2008 19:54:00 Iva Borecká
Nút, piš básně ráno, odpoledne, večer a zas a znova. Jsou krásné a pomáhají, když láska klopýtá..*