Hrajíc si na panenky,
polykajíc strach,
netušíme, že krade nám permanentky
do našich srdcí roztoužený vrah.
Pobodáni jeho něhou, ztrácíme tep,
hnijeme, stávám se jeho děvou, pod kůží rodí se střep.
Bodá do spánků a páře kůži,
umírám pozorujíc vyřezanou růži.
Normálně... Já nevím. Ale něco na té básni je.
07.09.2008 12:18:00 | okousaná od světlušek