Co jsem si nedávno předsevzala,
dneškem jsem konečně udělala.
Vzdělání přece duchu svědčí,
tak učím se znakové řeči,
aby mí milí žadatelé
domluvili se se mnou skvěle.
Vždycky, když přijdou do kanceláře,
komunikace jen v potu tváře,
rukama, nohama, píšu vzkazy,
div, že mě ta práce neporazí.
Lektorka naše je neslyšící
a já jsem z toho na mrtvici,
nechce si s námi povídat,
s rukama prý si máme hrát.
Za dnešní den ještě nedovedu
ani prstovou abecedu,
ani jak řekne se "dobrý den"
a prý to mám umět za týden.
Celý rok mě tak bude mučit
a já se musím pilně učit.
Tlumočníků moc není k mání
a tak dál prahnu po vzdělání,
jak pomoci těm, co by chtěli,
však Bůh jim sluchu nenadělil.
A tak vám přátelé v modré říši
nářky své tady večer píši,
abyste drželi mi pěsti
a popřáli mi trochu štěstí.
A až budete potřebovat,
můžeme si i "zaznakovat".
Zase to ber pozitivně :
budeš jednou z těch hodně mála lidí
kdo do světa neslyšících vidí...:-))
10.09.2008 16:32:00 | shakespeares
Komunikace je důležitá, ale tahle je navíc i pěkná a vtipná :-))
09.09.2008 13:09:00 | poustevník Jirka
Úžasně napsáno...jinak není jednoduché se domluvit...já mám zase nevidomého synovce a to jejich písmo...španělská vesnice..Tak držím palce, uč se uč , své tělo a mozek muč.:-)
09.09.2008 07:58:00 | Pišák
já ti svůj tip ráda dávám,
tuhle řeč však neovládám
pěstičky ti obě držím
zvládneš všechno - pevně věřím ... :o))
08.09.2008 21:52:00 | Myrja