Hoří hvězdy

Anotace: jedna z mých vůbec prvních básniček..(když nepočítám ty šíleně sprosté které sem tvořila jako "malá slušná holčička")

Hoří hvězdy - stoupaj dýmy
jsou to jenom prkotiny
úsměvem si slastně vzdychá
(velká) mlhovina Šeropycha.
Ten hází šero do všech stran
Pán pití z načlých krve ran
hopsá z jedné strany stran
samou nudou povolán.

Kolik noh má noční můra?
Přiměješ ji by se zula?
A kam míří kroky hrůzy?
Do paláců? k hlavám lůzy?
Pokud světu hladíš křídla,
v čem sem se tu vlastně vzhlídla?
Do hlavy se vpíjí pachy
olizují něžně krachy.

Krachy světa symfonií
hodují a víno pijí
slétají se křídly z plechu
když ted v noci bez oddechu
slibuji tvou rudou pusou
řečí vlastně dosti kusou,
podlízám pro světa lesk
abych nevzpoměla v stesk.

Co mě mučí - nožky muší?
splétá pavučiny v duši.
Lepí, spoutá, popadne
v průhlednosti nápadné
vysaje ti síly z těla
malá sprška vymizelá
saje dlouze, slastně chrčí
do díry, co ted už mlčí.