Podzimní smrt

Vítr foukl a červený list
zoufale doufal neuslyšet hvizd,
co kolem těla jeho se rozkřičí,
když mu podzim spadnout poručí.

Dlouho se vzpíral větru ze všech sil,
když v tom ho velký strom vzal a upustil.
Padal upuštěn na zem uschlý list,
padal a slyšel pod stromem číst
dívku s copy, s knížkou na dlani,
o tom, jak je hořké první zklamání.

Spadl dívce pod ruku
a poslouchal dál,
o tom, jak zklamání bolí,
o tom, jak ji dusí žal.

Večer nastal, zmizel hlas,
poslední sluneční paprsek zhas.
List jen zůstal u kmene
pevně se chopíc kořene.
Nechtěl pryč, samoty se bál,
bál se smrti, bez stromu usychal.

Noc prosil o návrat domů,
do koruny velkého stromu.
Prosil a místo odpovědi smích,
prosil, žadonil a pak navěky ztich.