nad prahou
stála stará paní
s fialovými brýlemi
nad prahou
hrály si
chorály
(volaly do dáli,
že prý jsme vyhráli
že prý jsme oba vyhráli)
nad prahou
znělo reqiem
za mně.
za tebe.
za tetu Martu
(co vážně umřela
narozdíl ode mne
a tebe
zatím)
nad prahou
zněly ty tóny trochu líp
a slunce zářilo tramvají
...a já si sedla na to šedé sedadlo
ne na to červené...
requiem
se houpalo
nad sluncem, nad tramvají
na mých tónech
nad fialovými brýlemi
nad tetou martou
nad prahou...
já si tady vždycky tolik hezky počtu... ale je těžké něco o tom napsat, protože ať se to vezme jak chce, je to prostě krásné. myslim, jenom tak krásné. a o tom se špatně píše.
mám často pocit, že bych měla psát a napsat něco strašně silnýho, ale nikdy se mi to nepovede. ale jestli se to jednou povede, bude to vypadat dost jako to tvoje.
měj se
05.10.2008 18:39:00 | mjh