Anotace: ***
Zvonkohra zvonečků u dveří zacinká...
Vítr jim do tónů své noty zabřinká...
Očima vsáknu se do Tvého pohledu...
Rarášci vyzradí, že něco vyvedu...
Do dlaní vložím Ti chleba a sůl...
Úsměv Ti vykouzlí za vše jen půl...
Srdce Ti obvazem zlehoučka ovinu…
A serpentinou duše vybarvím rovinu...
Sluncem Ti ozářím Tvé smutné dny...
Dotykem odkreslím sevřené rty...
Můj...
Milý...
Příteli...
16.09.2008 14:58:00 kavec
...moc krásná a ten , co tě má za přítelkyni , ten se má ...Moc pěkná básenka a mi se líbí , jako všechny od tebe Jirka
16.09.2008 00:36:00 Belmon
jůůůů,to je krásná dalekonosná léčba ,to bych bral jako pilulku každý den před spaním:-)) krásně napsané!!!
13.09.2008 21:33:00 NikitaNikaT.
:o) usmívám se, velmi povedené dílko, zkrátka život sám. Pravých přátel je velmi málo a ještě míň lidí, kteří nás dobře znají a kteří by dopředu věděli, co uděláme ...
12.09.2008 16:05:00 uživatel smazán
Takové přátelství je i nad lásku.
12.09.2008 14:27:00 j.c.
Hrej zvonkohro, každodenně
sevřené rty, vy rty němé
oči s jiskrou Rarášků...
princezničko na hrášku
***
Jiří senior