Polibky deště

Šedivá tvář líbá lidskou mysl,
kapky studené hladí po zátylku,
potůčky černé stékají do kanálu.
Každý říká si jaký má život smysl.

Paprsky sluneční se marně na svět derou,
marně nehty si tupí o nebeskou šeď.
Slunce chodí po tvářích lidí,
den chlubí se barvou myších šedí.
Kapky deště se o lidskou lásku perou.

Cit ze srdce dere se přes kabát,
a z malinkého krámu zní píseň společná.
Dvě postavy pojmuty v tanci bílích střevíců,
tančí, dlouze tančí.
Kapka za kapkou do měďěné šedi buší.

Černý deštník šedě se točí,
šedá s černou v kolotoč se mění.
Ospalý kočí usíná projíždí kaluží,
a slzy stesku se v jeho očích topí.

Doteky větví stromů volají domů,
však postavy stále stojí,
tiše v polibcích stojí.