Zrcadlo s křišťálovým rámem
a draho vykoupeným obsidiánem
zasazeným a složeným
do jednoduchého ornamentu .
Stojím tam
ve všudypřítomné nicotě
a oblékám si smrt .
Už dávno
narovnán je labyrint
silou osvícení plaché hvězdy .
..vzpomínáš ještě..
..na zmožená rána
po snu co pulzoval , tloukl
a k sobě tě tiskl ,
na zlomek oslepujícího světla
protavený klíčovou dírkou
do běžné noci ,
na nehybný lom pohledu
( který jsi vlastně vůbec neviděl )
ukrývající pramínky oceánu
a zlatavý prach vesmíru..
Jednou tohle dopovím ,
až
plnou hrst lásky tříště
rozseji do éteru
a k nohám
všech plachých hvězd .
A ke krku ,
až zapnu onen háv .
...čím to je, že zraješ jako Pálava 2007 ...jestli i tak chutnáš :) ...
16.09.2008 11:44:00 | WhiteSkull
K životu se vedou občas nářky
na další když vstupujeme schod
jinak, než slovo padlo u kartářky
Pak nepříjde nám právě fér a vhod
osud že křivo nasadil nám baret
nad temným když zvažujeme ránem
zda z falešných jsme netahali karet
při věštbě placené obsidiánem
***
Jiří senior
16.09.2008 02:56:00 | j.c.
...opravdu, Tebe nelze zhltnout jenom tak...donutíš přemýšlet...dokonce jsem se sama nad sebou musela díky Tvým slovům i zamyslet...tříšť lásky rozdávat...
15.09.2008 23:20:00 | Lota