Na dně touhy

Naše dvě hrdosti
zas
se tříští
jako ledové kry
na
jezeře touhy
roztávám
při pohledu
do klíčových dírek
tvých očí

Ke dnu
klesám
jak Titanic
po polibku od ledovce
a
v rozervaném
vraku
svého těla
hledám
dávné poklady
tvého chtíče

abych
je mohla vyzdvihnout
popálit sluncem
a dát jim
falešnej
lesk

dávno

propásnutejch

šancí