Anotace: prosím vás... já vím, že mi nesedí rytmus... kašlete na to. chci říct - ale to je vlastně jedno (na sklonku současnosti a historie miliarda pilátů...)
V ebenové tmě jsem nakreslil
čtyři lehké tahy černou barvou;
stály mě ty čtyři čáry hodně sil -
- než z motýla jsem se stal zase larvou.
Pak upekli mě, dali mi tvar višně
a nechali mě na slunci vykynout;
než zlámali mě, tváříce se pyšně
nechali pohádku v mém srdci zahynout.
Zalknutý blátem teď po obloze pluji,
jsa plný bolesti, s níž hloupí koketují
když vyprávějí příhody o ženách.
Jsem motýl? Larva snad? Jsem kusem staré špíny
jsem temným odérem pod zátkou lihoviny.
Mým domem - pustina. Má mysl - sebevrah.
Tohle mě moc zaujalo! Líbí se mi, jaká slova jsi ve většině případů použil a i tento 'styl' mám ráda, moc moc moc se mi to líbí! :-)
13.10.2008 21:33:00 | Franceska.Darness
nádherné...strašně smutné..ale co si počít sám se sebou? Když zrovna s tímhle člověkem musíš prožít celý život(a znáš ho tak dokonale, že se ti vlastně hnusí??)
27.09.2008 20:19:00 | Lady Carmila
rekla bych, ze ten rytmus zas tak desnej neni, smim-li to posoudit .
jinak dost zajmave obraty, nejsou tak casto k videni a to je velke plus
20.09.2008 10:58:00 | saddova