...
jak smrti máš se?
na dlani kuličky slov
co příchuť mají
oceánu
pořád zdáš se
a smečka stínů
láká mě
do mezaninu
pocitů všedních nevšedních
popelavý
ze tmy smích
snáší se
jak první sníh
na křídlech anděla
a měsíc má na nose pihu
a slunce
jak slupka z mandarínu
vyloupne se na obzor
loďka
temnou barvou noci
protentokrát
proplula...
svítá
Básenku jsem četla 2x, ne proto, že bych ju nepochopila, ale protože mne tak zaujala. ST!
29.09.2008 21:52:00 | NikitaNikaT.
děkuju všem.... trošku jsem váhala, jestli ji sem dát....že moc hřbitovní....jste na mě mooooc hodní:-) ještě jednou díky
20.09.2008 18:56:00 | maena
to je vážně nádhera.. ty rýmy.. mandarín :) mandarín... vlastně jsem ho nestačila pořádně poznat :) jako tvou básen.. :) ale zní... :P:)
20.09.2008 14:58:00 | Zamilovaná do nezamilované doby