Anotace: Tak tohle jsem napsal před..no už je to dlouho, ale fakt se mi to zdálo..
Přistáli tu,
byla noc temná a plná mlhy.
A to nejen z jejich motoru,
ale i z oblohy.
Přistáli hned u lesa,
vylezli ven a byla jim zima.
Vrátili se pro skafandry,
co slušeli jim jak mě kšandy.
Rozhlédli se a já se zděsil,
Viděli mě,pomoc, tak jsem prosil.
Nemohl jsem se vůbec pohnout,
Ten největší zíral na mě
a vysával mě pohledem.
Těma strašnýma očima,
co vypadaly jak velká mičuda.
Ostatní tři šli směrem ke mně.
Velký sáhl do kapsy
a vyndal jehně.
To jsem vůbec nepochopil,
kde k té ovci přišel.
Ale na myšlení nebyl čas,
ty tři, popadli mě,
odtáhli k velkému
a já omdlel skoro.
Ne ze strachu,
ale smradu z jeho úst.
Fuj, byl to vážně pěknej hnus.
Podal mi jehně a usmál se.
Docela pěkně,
na jeho obličej až příliš dobře.
Vzal jsem jehně do náruče
a na ufouna podíval se tázavě.
On to zřejmě pochopil
a bleskově mi odpověděl.
,,To ve vesmíru létalo.“
Řekl tak ,že jsem mu rozuměl,
ani to jsem nepobral.
To jsem zvládl až za chvíli,
kdy oči se mi otevřely
a já viděl strop.
V rukou jsem neměl jehně, nic,
došlo mi to, byl to sen,
ale na rukou jsme viděl len,
ne, vlna to byla,
teď už jsem byl hodně z mima
a radši zapnul nějaká rádia.
Hlásili tam přistání
a nebylo to letadlo,
co nepozorovaně přistálo.
Zděsil jsem se, sen to nebyl,
tvářil jsem se jako debil.
Nechápal jsem vůbec nic,
nadechl jsem se.
A to z plných plic
abych mozek očistil
a trochu se uklidnil.
Nepomohlo to.
Usnul jsem. Byl konec.
nebyl to spánek, pouze smrt.
Ten velkej měl nemocnej krk.
Ta mimozemská nemoc zabila mě.
Doufám, že aspoň přežilo to jehně.