Trápení

Obraz krajiny plné snů,
a barvy, co štěstí rozehrají.
Vzpomínka na Tebe dávných dnů,
a slunce, co úsměv nosí.
Chce se mi plakat, co teď s tím,
slza mi ukápla na polštář.
Proč ne Ty, proč jen já se trápím,
a duši svou pokládám na oltář.
Zůstat, či Tě opustit,
myslí mou prošla bouře.
V jednu chvíli nechci Tě ztratit,
v druhé se za Tebou vše zavře.
Láska s hrdostí soupeří,
a srdce dál žalostně bije.
Než blesk rozhodnutí udeří,
jen hrstka prachu tu ze mě zbyde.
Trápím se, trápím, myslím se,
kde bych Tě nejraději potkala.
A lásku s sebou nosím si,
i když navždy zapomenout jsem chtěla.