Jistota

Jistota

Kapky buší o parapet okna,
já přemýšlím
- co kdybych schválně zmokla?

Potůčky z kapek,
provazy deště
- dotýkaly by se nenasytně mého těla,
cítila bych,
jak studeně
a mokře
chutnají osidla temného ne-anděla.

S hlavou zakloněnou až k nebesům,
hltala bych deště vláhu,
cítila vůni blesků
a hřmění celého světa.

Stojící na nohou,
jež se země stále dotýkají,
slyšící ušima,
které varují před nebezpečenstvím,
myslící rozumem,
který však většinou srdci podléhá.

Utápím se v bouři toho dne,
v okamžiku nikdy nekončící minuty,
utápím se v kráse maličkosti,
však jedno vím jistě
- nestojím v dešti na ulici,
ale jsem stále doma...
...v bezpečí...