Anotace: ...
Očima kloužu po mléčné dráze..
Dlaněmi dotýkám se hvězd..
Spatřuju hvězdu co jako vločka..
Padá... na zhasnutou zem..
V sametu oděná s jiskřičkou naděje..
Dopadá potichu do trávy vedle mě..
Nehybně sedíme já tiše přemítám..
Splní mi přání co v srdci ukrývám.?
Nebo je tlachání.?
Když padá hvězda..
Zašeptej své přání..
Že nebe slyší..
...naše zašeptání...
Očima kloužu po mléčné dráze..
Dlaněmi dotýkám se hvězd..
26.09.2008 19:27:00 NikitaNikaT.
Těžko řéct, zdali nás nebe, či hvězdy slyší, když náhle padají, ale zázraky se prý dějí. ST! za obsah a myšlenku.
25.09.2008 23:53:00 kavec
...a hvězda jak padá , tak ještě tím svým žárem hladí
něžnou básnickou duši a ta ten její pád umí dát do krásných slov ...Jirka
25.09.2008 21:59:00 Verena
je v tom něha, tak prostá a tak zvláštní, skoro jsem ztratila tuto schopnost...
25.09.2008 20:35:00 Lota
...vidím labuť jak toužebně kouká po obloze...přeji jí ze srdce splnění přání se sprchou hvězd... :-)
25.09.2008 16:11:00 saddova
pekne, tohle mne celkem oslovilo, jen si prosimte prpis to slovo " spatřuju " to snad ani neni cesky :))
25.09.2008 16:09:00 kouzelníček
Takové lehoučké básnění mám rád.
To dvojité šeptání?… Ale to je můj problém.:-)
Legrácka- Ta hvězda leží vedle tebe tak se nestyď a optej se.:-)