Padá hvězda...
Padá hvězda...
Očima kloužu po mléčné dráze..
Dlaněmi dotýkám se hvězd..
Spatřuju hvězdu co jako vločka..
Padá... na zhasnutou zem..
V sametu oděná s jiskřičkou naděje..
Dopadá potichu do trávy vedle mě..
Nehybně sedíme já tiše přemítám..
Splní mi přání co v srdci ukrývám.?
Nebo je tlachání.?
Když padá hvězda..
Zašeptej své přání..
Že nebe slyší..
...naše zašeptání...
Očima kloužu po mléčné dráze..
Dlaněmi dotýkám se hvězd..
Komentáře (13)
Komentujících (13)
Doporučit
Tisk
Těžko řéct, zdali nás nebe, či hvězdy slyší, když náhle padají, ale zázraky se prý dějí. ST! za obsah a myšlenku.
26.09.2008 19:27:00 | NikitaNikaT.
...a hvězda jak padá , tak ještě tím svým žárem hladí
něžnou básnickou duši a ta ten její pád umí dát do krásných slov ...Jirka
25.09.2008 23:53:00 | kavec
je v tom něha, tak prostá a tak zvláštní, skoro jsem ztratila tuto schopnost...
25.09.2008 21:59:00 | Verena
...vidím labuť jak toužebně kouká po obloze...přeji jí ze srdce splnění přání se sprchou hvězd... :-)
25.09.2008 20:35:00 | Lota
Tak si čtu a nechce se mi věřit,jak to dokážeš krásně napsat-s úctou:o)ST
25.09.2008 19:35:00 | Holis
pekne, tohle mne celkem oslovilo, jen si prosimte prpis to slovo " spatřuju " to snad ani neni cesky :))
25.09.2008 16:11:00 | saddova
Takové lehoučké básnění mám rád.
To dvojité šeptání?… Ale to je můj problém.:-)
Legrácka- Ta hvězda leží vedle tebe tak se nestyď a optej se.:-)
25.09.2008 16:09:00 | kouzelníček
