Co nejdál od mužů z vázankou
Čirých žitných polí
V krajině věčného podzimu
V koženém saku a s tebou
Byli jsme tam
Pozorovali jsme cestu
Zpoza zaprášeného okna
Starého buicku
A říkali si
Že vše, co jsme dosud
Míjeli
Bylo tak dokonale prázdné
Dokonale krásné.
Dokonalé krásné, jako Tvoje veršíky ... básenka se mi dobře četla, má myšlenku a jistou svoju hloubku, pocity. Líbí se mi to. ST!
27.09.2008 13:03:00 | NikitaNikaT.