Anotace: po dlouhé odmlce už jsem snad zase trochu ve formě pro podprůměrnou tvorbu:-)) vzpomínka na pár dní v Paříži...
Kouzlo pouliční zábavy
ve vlahém vzduchu večera
mohla si chvíli vychutnat,
když sama v trávě klečela.
Sama a přitom se všemi,
součástí atmosféry,
tleská do rytmu a stejně ví,
že konec je této éry.
Že zítra kouzlo vyprchá
přes slzy z rozloučení,
žít v rytmu vína nastálo
osudem jejím není...
Skvělý popis situace. Na cestách jsem zažil něco takového - takový, řekněme: dotek nebe. Ale závěry z toho činíš v podstatě dobré (já tvrdím že to bylo jen propůjčení na čas).
31.01.2009 13:08:00 | dead-head