Literáci
Literáci
Anotace: ...tak to cítím...
Svou touhu vtělíme do sebe
tím,že si na ni hrajem.
Jsme jenom kousek od nebe
a roztáváme, tajem.
Známe svá gesta, formy postojů
vidíme do všech duší.
Jdem shodně, kráčíme pospolu
zpívat do lidských uší.
To, co nás spojuje je deprese,
zklamání světem kolem.
A obsese a recese
je naším hracím polem.
Jsme si blíž,
než dokážeme připustit.
Vláčíme kříž s úmyslem
led v srdcích rozpustit.
Chcem dát se lidem,
naučit je žít,
ctít svobodu
a přírodě se poklonit.
Skládáme slova
do veršů a textů.
Sledujem instinktivně
svou vytyčenou cestu.
A vůlí tvoříme to,
co má se stát a stane.
Však jádro našich duší
zůstává nepoznané.
Komentáře (17)
Komentujících (17)
Doporučit
Tisk01.10.2008 13:56:00 Jiparo
..ano je to taková modrá schizofrenie :) které se poddáváme dobrovolně a rádi ...
30.09.2008 22:15:00 Anewue
až v počátkách nafotím něco málo fotek a zveřejním je na stránky...s tvým svolením bych tohle použila jako úvod... moc se mi to líbí... něžná pravda prostě
30.09.2008 10:21:00 NikitaNikaT.
Velmi pravdivý konec, pěkně zpracované a promyšlené dílko, zdá se, že mysl a "já" píše samo ze srdénka. ST! není k temu co dodávat.
30.09.2008 09:12:00 6thSun
Jsme tady vylíčení trošku jako svatí mučedníci:-) To je samozřejmě nadsázka, pokud ale takovouhle báseň ve smyslu v jakém byla podána, měl někdo z nás napsat, tím myslím bez nádechu povýšení nebo patosu (a podobných blbostí), pak Ty jsi byla bez pochyb ten správný 'vyvolený'. Děkujeme! :-)
