Na úplné periferii velkoměsta
Na úplné periferii velkoměsta
Anotace: Čas ...
V zapadlém koutě,
kdesi na úplné periferii velkoměsta,
dřevěná vrata stojí
Čas na nich dlouho
svým nezaměnitelným způsobem pracoval
Teď již rozviklaná a poničená značně jsou
Jak starý bezdomovec, který unaven po noci probdělé
klátí se prázdnou ulicí v rozdrbaném kabátě
To zákoutí, tak velmi ztracené a osamělé se zdá
Občas se tam v duchu vracím,
když do nitra se vkrádá neodbytně slastný splín
Komentáře (13)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk31.08.2005 13:52:00 šuměnka
tys řekl..bylo řečeno..a všichni řekli
já vnímám..báseň zhmotněnou..andělé klekli!!
30.08.2005 15:30:00 Krtica
My poetické duše, v takových zákoutích vidíme krásu, právě pro ten zub času, svým neutuchajícím působením...
30.08.2005 12:44:00 Tereza
Mám ráda takovéto obrazy, působí, tak zvláštně...tajemně. Hezká báseň... 8-)))
30.08.2005 10:08:00 Cecilka
Slastný splín... jiný by slzy ronil,
a ty se jdeš ke starým vratům projít...
hodně emotivní, jak jinak :o)))
30.08.2005 10:01:00 Hančí
A mě fascinují domy, které ještě nemají tu tzv. novou tvář a u těch domů na vstupních dvěřích jsou kliky a štítky ručně dělané a různě tvarované...co dlaní se jich dotýkalo večer i ráno...škoda, že můžu dnes jen 2x..už bych psala...asi mám po týdnu absťák,takže zatím a díky.
