Osud doposud jakžtakž ušel prej...

Anotace: Já vás nenutím číst co píšu, tak jako vy mě nenutíte psát, ale člověk by se měl někdy ozvat, co myslíš Miluš?

Směj se,
a budeš bit.
Nesmíš nenávidět,
jenom, proto, že tě týrají?

Ne, ne...
je to zlý.
Celej tenhle pos*anej svět...
kterej je ovšem a oničem...

Usoplený úředníci,
znásilňují ženy...
A v tý chvíli si myslí,
že nad ně není....

Chlapy jak moucha mlátí,
své děti, protože ty jsou nejbezbranější...
Je tohle správný?
Je tohle ten podělanej osud?

Ženy jak růže,
koupou se ve vaně zbarvené vlastní krví....
A ty ošklivý,
vyměnily chlapy za chlast.....

Tak jen řekni,
je tohle i můj osud?
Ne, vlastně mlč,
tak jako doteďka, lásko....jen poslouchej co říkám...

V deseti holčička strašně dospělá,
hulí si travičku na zlepšení nálady....
Ve dvanácti už skoro žena....
zkouší svůj první sex....

Sedmiletý kluci posílaj do pr*ele svý rodiče,
a ti sedmnáctiletý hnijou v kriminále...
Že za všechno může výchova?
Ale jděte...maminka byla učitelka....

Tak tohle je ten osud,
kterej mě čeká?
Ach zlato,
nezavírej ty oči....

Co ty víš,
jestli nás ten osud nedožene....
už zítra...