Zdání

Okraj světa našel na vysokém srázu,
stál tam a poslouchal zbytek všeho.
Touhy unášené vánkem, v podobě vzkazů,
vnímal sám sebe a běh života svého.

Nebylo úpatí, jen konec dalšího z lidí,
i každý nádech hlučný zdál se.
„Odkazy krásných času někdo z vás vidí?“
Naslouchal ničemu. Stál tam a bál se.

Udal nový směr a udělal krok,
poté počítal minuty, hodiny a dny.
„Bude tomu brzy rok…
Stále padám s úsměvem do tmy.“