Kopce rozčísnuté na pěšinky
rozmařile žloutnou na povrchu.
Zatím bez vzpomínky
dech v podzimním tichu.
Sčítání listů jako v pohádce
v posledním letu tanečních piruet
na zemi měkké koberce
šustivě se vrací zemi zpět.
Hřejivé ticho houstnoucí rzi
vlhko zachycené ve vlasech.
Období sčítání, kdy člověka mrzí
i promlčený neúspěch...
Střídání stínu ve slunečních tůních
bezdechý úžas lesa pryskyřic.
Stále nové cesty a nové nacházení
jistota ztrát už neznamená nic.
Jistota ztrát už neznamená nic - to mě oslovilo.
Miluju podzim! Ale musí být slunečný a barevný..pak je fajn. Spíš mám tedy radši babí léto, ale i to je podzim :-)
12.10.2008 21:55:00 | Chancer
Míluji barevný a prosluněný podzim.
07.10.2008 20:31:00 | JaniHani