bosonohý
kamenotepec
prochází vřesovím
se svou síťkou na mlhu
a vůní zacuchanou ve vlasech...
porost se vlní
nepředvídatelně
větrnnou lehkostí vílích kroků
a-rytmicky pulsujících vlásečnic...
uvnitř pousmání
od doteků křehkosti
drobného kvítí
nazdobeném
na perníkovém dortu
podzimu radostí
nic víc...
a vřes pocukrovaný ranní jinovatkou křupe neslyšně pod nohama, krystalky poslané větrnou poštou...
03.10.2008 07:28:00 | Triffid Kolbe