u napůl zbořenýho kostela
prostoupeného mystikou
opodál
zapomenutá sýpka
z baroka
a o kus dál
na hřbitovní zdi
týpek ze skla sedává...
na hraně
na rozcestí světů
balancuje
na křídlech motýlího chvění
a našlapuje tiše
galaxií snění
realitou do zapomění...
Zní to jako o dost lepší procházka než ta, kterou jsem nedobrovolně absolvoval po Holešovicích... :P
03.10.2008 13:29:00 | Demedalex
Na napnutém laně mezi galaxiemi se balancuje dobře, místo záchranné sítě... mléčná dráha...
03.10.2008 07:32:00 | Triffid Kolbe
Krásné obraty, ponořila jsem se do veršíků. Krásný obsah a myšlenka. ST!
03.10.2008 06:36:00 | NikitaNikaT.