Za dýmem svíčky sleduješ..
Možná jen mimoděk
okolní svět..
Jak pluje mezi prsty..
V tichu
poslední vzdech..
Na těle ornamenty vrásek..
Kreslí Ti
ten nezvedený pásek..
Do duše vrývá chlad..
Na cestách vánku..
Odnáší touhu
po ranním spánku..
A v myšlenkách je hlad..
Míjení pohledů nechává na duši..
Jizvy úsměvů
i slzy co osuší..
Dotyky dlaní..
Co nezraní..
.
.
Ty pořád čekáš..
Přijde..?
Znovu poznání ..
...ono uvidět něco v samotné svíče a jejím hoření umí málo kdo a ty mezi ně nepatříš , málem tam vidíš celý nádherný svůj svět plný lásky a pochopení ...
Básenka je moc něžná a krásná ...Jirka
07.10.2008 11:20:00 | kavec
Moc se mi líbí ;-)
Tolikrát jsem si zapaloval doma svíčku a sledoval jsem její plamen dlouhou dobu a nakláněl jsem se..až mi zčernal obličej :-D Ne, nekecám...ale nepopálil jsem se, i když horko bylo dost!
03.10.2008 17:59:00 | Chancer
Krásně navoněné a pozlacené klišé! Teda Labuti drahá... kolegyně, od Vás bych toto nečekal :o)
03.10.2008 14:46:00 | Glooaming
Básenku píše život sám, leč smutek je do ní nejspíš dán... mám ten pocit. ST! je za obsah.
03.10.2008 06:32:00 | NikitaNikaT.