V kouři z cigarety
promítaj se fialový světy
-červenozlatý moře
se vlní
a duši plní
divný, podzimní tóny
...měsíční světlo jedný noci
čarokrásné mraky
řeřavění uhlíků
stanový plátno...
...sto věží
kytarová kakofonie lidských hlasů,
co nekonečně promlouvají
do mého náušnicového světa
tuny kabelů
šátky pod koly
a to na druhý straně zrcadla,
co uteklo před infantilním,
cukrovým, uleptaným lízátkem...
-co tu dělám?!
Jsem.
.
...hoří mi tváře
sny se samopohřbývají
mezi dvěma řekami
v údolí cihlový nádhery
pěna padá dolů
v majestátním pečení
domácích koláčů
v kilometrech dálnice
ve večerním odbíjení hodin
v zamlžených sklech
mezi řádky Mozartovy Adelaidy
za nehty zmrzlých prstů
v koutku pomalovaných průchodů
ze školních záchodů
z pavučin ve vinným sklípku...
...v cigaretovým kouři
se zhmotní
i nemožný
než vrátí se
do řady zklamaných...
...prohraných bojů
zlámaných mečů
a přesto nepokořitelné hrdosti...
..černý kůň běží
skla se tříští
-člověk leží pod stoly..
dostavník zabuchuje dvěře
a loď odplouvá z přístavu..
...za podzimem tisíce tváří.
mě se moc líbí .. a na cigaretovém kouři něco je i v něm něco je kyanid dehet a podobně
05.10.2008 16:27:00 | Cassandra
Tož nedá sa, že je kouř profláklý.. já si ale ho nevyseděla.. on tam prostě byl.. a asi ho bylo víc, než by bylo záhodno..
04.10.2008 18:15:00 | fialová
Jediné, co mi tam možná malinko vadilo (a přiznávám, že i já to často využívám), je tolik ohraný cigaretový kouř... básně jsou toho plny, přitom na tom nic není.
Ovšem jinak se ti dílo povedlo. Má svoje kouzlo.
04.10.2008 18:04:00 | 0-0