Básníkova duše

Plnicí pero vkládá do pravice,
na stole víno, modrý portugal.
Na papír v matném osvětlení svíce
básník svou duši znovu vyzpíval.

Co jeho duši beznadějně drásá
a srdce plní těžkou temnotou,
v co věří a co svými verši hlásá,
že jeho slova znějí prázdnotou.

Kam podělo se silné odhodlání
v tajemné noci slova proplétat,
v závrati prožít sladké milování
a pak svou duší něžné verše psát.

Náhlé a impulsivní rozhodnutí.
Svou duši ďáblu lásky zaprodat
nic na světě ho znovu nepřinutí.
Jen v sobě samém touží usínat.

Jak mocná droga však je milování
a jak té droze se ctí odolat,
když srdce zpívá, rozum však se brání.
A o čem by pak duše měla psát.

Plnicí pero vkládá do pravice,
na stole víno, modrý portugal.
Po sté teď svítí bledý plamen svíce,
po sté svou duši ďáblu zaprodal.