Zasněně,v celek a po slovu slova,
báseň tu skládám,Tobě ji dám,
zmateně,potichu,každý verš znova,
obracím v hlavě,část srdce v něm mám.
Požádám vítr,ať zlobu svou ztiší,
abych se na verše soustředit směl.
Slunce,ať nad plán svůj výkon teď zvýší,
inkoust,ať zneuctí papíru běl.
Konečný výsledek předčítám hvězdám,
ony snad pochopí,co říci jsem chtěl.
Naplno vykřičím,ač se snad nezdám,
vše,co už dávno křičet jsem měl.
Až se mé chmury rozplynou v dáli,
poslední osten,až ztupí svůj hrot,
slova,jenž hlavní roli tu hrály,
do ticha zazní,jak zhašený knot.
Je krásná, nevím, co více říct, snad jen, že pocit, kdy jsi to psal asi znám. Též jsem chtěl něco podobného napsat, ale slova se mi pletla a nedávala smysl
07.11.2005 12:57:00 | Pazdi
krásně, překrásně zpovídáš
a o sobě nám tu povídáš:)
Co ještě řekneš nám, ty náš básníku zasněný?
ty umělče múzou poctěný..:)
31.08.2005 13:20:00 | makretka