Houpeš se na vlnách
a skrz zavřené oči sníš..
Necháš se omývat
životem a dny..
V nitru svém ukrýváš
touhu a sny..
Srážená údery
nemilých zážitků..
Snažíš se zase vstát
jít cestou kupředu..
Najít tu cestu
tvořenou z úsměvu..
I když je trnitá
a plná úderů..
Hledáš ten správný
tichý kout..
Kam můžeš se stěstím
tiše ulehnout..
Otevřít srdce své
ležící na dlani..
Novému prožitku..
šťastnému..
Svítání..
Básenka je hodně hluboká, pocitová, plně rozumím a někdy si myslím to stejné. ST! za obsah.
07.10.2008 20:18:00 | NikitaNikaT.
...Je moc pěkná a s tím tlučením od Sioraka , plně souhlasím , jenže se musí tlouci neustále , aby ti bylo otevřeno ...Jirka
07.10.2008 11:21:00 | kavec
Milé, něžné, krásné. Co více k tomu dodat? Snad jen malé poděkování tobě a tvým básním, poněvadž nyní, když necítím se zrovna po psychické stránce moc dobře, tvé básně mi dopřávají alespoň malinkatý úsměv na tváři, čehož si cením a zároveň tě odbivuji. Pro tvou krásnou jemnost a bezprostřednost. Něco, čímž si dokážeš lidi přilákat. Tak klaním se ti, milá labutěnko, a mile ráda tě budu číst i nadále .)
06.10.2008 17:14:00 | 0-0
ST.. uplne mi mluvís z duše, přesně tohle právě ted prozívám... děkuju...
06.10.2008 15:32:00 | Caracol