Stojící nesnící
vrácena na zem v čase.
Dlaně otevřeny k nebi.
Prší.
Kapka za kapkou
padají mezi sítko prstů.
Tříbení skutečného:
má dáti – dal.
Prvého příliš
druhého nevidět.
Nebe olověné
trvá nehybně.
Však třeba je
tančit dál.
Parket osudu
se leskne a láká.
Další lekce ?
Ach, ano...
Zadejte se !
Nazuje boty a balancuje...
kam asi ?
húúúúúúúúúúúú... tohle je naprosto dokonalý, koulím očima i okama od ponožek... a jdu si jí vychutnat znovu a zvolna
21.11.2008 18:51:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Sladké slzy sítem prošly
ulpěly ti na víčkách
podtrženo sečteno
účet pošly
Kam?
Usměj se.
To i já bych věděl rád...
20.10.2008 19:24:00 | kouzelníček
Pěkný. Život se odvíjí na parketu, taneční kroky z rohu do rohu. Jen v něm nezůstat stát a čekat na volenku. 1***
08.10.2008 06:27:00 | cevert
Snít a utéct od reality....sny nás děsí a zároveň nám dávají naději, že bude líp. Já ráda s ním, ale jen občas, když je ouvej.
Tvoje báseň se mi líbí a dávám ST!
07.10.2008 21:38:00 | JaniHani
Do Počátek! Že jo? ;-)
Nesnící - dobrovolně bych se snů asi nevzdal..i když někdy mě děsí, je to dobrý útěk před realitou :-)
07.10.2008 21:14:00 | Chancer