Anotace: ...
V pláči otáčí listy kalendáře,
o Vánocích místy z tváře
úsměv vzpomínkový
na zpěv dětí,
jež z hnízda letí
v život nový.
Sama být je k pobláznění
muž na mazlení tu dávno není,
zamáčkne bol hlouběji v sebe,
rozloží prkno na žehlení.
Malý byt, v němž i léto zebe,
čím více hledá cit, tím více schází,
zabředlá v močálech z omšelých frází
pomocná dlaň v těch dnech nepřichází.
Poskládá slunce z povadlých květů,
potichu vykřičí kratičkou větu
"Jsem tady"...nebi a všemu světu.
17.11.2008 17:47:00 Bačkorka
Brr, snad ještě nejsme tak staří...skoro se bojím, že budu jednou jako ona,tolik osamamělá...krásná báseň
07.10.2008 22:09:00 NikitaNikaT.
Smutná básenka, život je někdy pes. Mno jo, dítka se rozlétnou a najednou rodiče nepotřebují a když ano, tak jen na jídlo a praní. Je to snad výchovou?
07.10.2008 21:37:00 labuť
Krásná, nesoucí bolest...bohužel, někdy opravdová skutečnost...proč nemůžou být lidé vždycky šťastní...možná by si toho pak nevážili.?... :o(
07.10.2008 21:27:00 uživatel smazán
Je mi z toho smutno.....možná pomohla by kamarádka, zapomenout na samotu a radostně se zase vracet domů.