kluk v kápi
kráčí
setmělou ulicí
a déšť
mu duši zkrápí…
odhodlaně
žíznivě
rozhrnuje clonu
krepový tmy
myšlenky
na ženu
se ženou
jako krabi
k ulitě
jedný
holky
Montekovky…
před domem
srdcem
vyslal
tajnej signál
dívka
z balkónu zakázanýho města
seskočila
k němu
do náruče lásky…
nastoupili
do lanovky VÁŠNĚ
zavřeli
černý krovky
instiktivně
zmáčkli
tlačítko ROZTOUŽENĚ
a zmizeli spolu
NAHORU
do vesmírný schovky…
... doufám, že ten výtah už nejezdí zpátky dolů. A souhlasím s Churry.
08.10.2008 08:21:00 | Triffid Kolbe