Zdá se mi
to už asi tisíc let, co jsem naposled spala
bez vzteku, že nejsi vedle mě
a netoužila po tom, abys mi povídal o své lásce
znovu a znovu a znovu
kolikrát to asi musíš říct, aby doopravdy uvěřila
i ta nejpochybovačnější část ve mě?
...co mě má možná ze všech mých částí nejradši
a při každém tvém neúsměvu mi šeptá
"do důlku toužícího po kamínku lásky sis nechala hodit skálu
a čekáš že tě to nezabije?"
... a já čekám, že mě to nezabije
i když dávno vím,
že dávat, co můžu, nestačí
a věřit už vůbec ne
že někdy můžu vyždímat celýho člověka do poslední kapky
a ničemu to nepomůže
jako touha po vítězství nepomůže v ruletě
...červená a černá,láska a nic
A mrzí mě, že už nemůžu bejt úplně hloupá a naivní
...že už jsem si to vybrala
Mnohé z tvých pocitů znám.
16.09.2009 18:10:00 | Jana M.
Tohle je tak...krásný..pravdivý...a proto bolavý
04.12.2008 23:11:00 | Květa
prostě umíš, hodně hodně moc
10.10.2008 20:31:00 | drsnosrstej kokršpaněl
...ten konec je fajn
09.10.2008 21:38:00 | WAYWARD
tak nějak.. přirozený
líbí se mi to :)
09.10.2008 20:00:00 | Zamilovaná do nezamilované doby