Kapičky deště
cinkají o mou duši..
Na vrcholcích
nejněžnějších citů..
I v nejhlubším
po temnotě svitu..
Z nitek jak z pavučin
utkávám svoje já..
Život mne omráčí..
Pak s nataženou rukou..
Pomáhá mi vstát..
Po cestách kráčím..
Trním se prodírám..
Na mechu ležím..
Úsměvem otvírám..
... pohledy očí..
... dotyky dlaní..
... hřejivé dny..
Život je román..
Ztratils´.?
zas..
Nalezni..
Někdo bych chtěl číst jednu stránu 2x, bo 100x, či se o několik stárnek vrátit. Myslím, že osud píše náš život a ten se nevrací a nedopisuje, neb minulost zůstává vždy jenom minulostí.
13.10.2008 12:07:00 | NikitaNikaT.
Pravda..jak to Siorak krásně vystihl :-)
12.10.2008 12:48:00 | Chancer
A jak to ladí?...:o)) myslím hudba a moje řádky...možná dost zajímavě, jestli ne děsivě... a o Frankovce nepochybuju, ta ladí ke všemu...dala bych si taky...
11.10.2008 21:12:00 | labuť
život na chvilku zastavit,
bylo by nutné.
vychutnat z obou stran-z veselé i smutné...
11.10.2008 15:21:00 | sondulacek
A začni znovu číst!Objevíš nepoznané,nechvátej obrátit list... "o) Hladí... "o)
11.10.2008 15:18:00 | Churry