(Ne)svobodná laň

Láká mě ..

To nepoznané na dně hlubokého moře,
ve vlnách jenž výškou přesahují domy..
ve skalách, kde útěkové zóny není,
když skřípavý zvuk zubů, v obličeji se kření
a skřítek zrzavý mne si štěstím ruce,
když hlavu laně divoké, držel silou v řece..

zemřela ..

Za to že byla divoká, za to že strachu měla,
za to že si svobody, více nevážila.
Usoudil skřítek ohavný, zas si ruce mnul,
když z těla laně divoké, seškrabával lůj..

Snad poučení pro nás lidi, opraště svoje hodnoty,
ať duše jako padlé laně, nenabude temnoty.
A kdyby přece rozcestník, naváděl vás špatně,
tak se radši po svých stopách na začátek vraťte..