Svět za Zlatou bránou

Anotace: Tato báseň je na motivy knihy od Renaty Štulcové, Nemetonburk

Kdesi u Plitvických jezer,
kde zvěře hojně bylo,
tam ve světě žádných mezer,
Zlatou bránu poznat bylo.

Cesta k ní lehká není,
po vysokých schodech musíš šplhat,
za chvíli se to změní,
človíčci budou skály trhat.

Zapějte píseň,
brána vás vpustí,
neznejta tíseň,
staňte se hostí.

Tam ve světě zázraků,
ocitne se vaše duše,
tam plno mocných náznaků,
na srdce si rvoucně buše.

Tajemství opřádá,
všechny zde stromy,
obloha nabádá,
zněte blesky a hromy.

Každý tu má píseň líbeznou,
kněžna písní je střeží,
proplétají se ozvěnou,
jsou vždy krásné a svěží.

Zde píseň Svítání a Soumraku,
svorně se střídají,
vlijí se do mraků,
a potají si šeptají.

Ten. kdo přichází,
hledati duši ztracenou,
k jeskyni Otisků vychází,
najít duši zmatenou.

Nad dušemi Smrt třímá,
živého k sobě nepustí,
duše, která ve stínu dřímá,
ocitá se v neštěstí.

Vše tu má svůj pevný řád,
kníže Svantovít věštírnu střeží,
Kovlad zas kameny rád,
Sadko rychlou vodou běží.

Kněžna Maja písně své chrání,
Perun, pán zas blesků je,
Radegastovi kováři lid brání,
v čele Jovan holduje.

Kováři však mohou,
zasáhnout jen v noci,
Jovan se svou nohou,
vychází vstříct silné moci.

Tohle věčné prokletí,
životem je provází,
na svých koních poletí,
čelit věčnému nesnází.

Kovářům jsou po ruce,
Perunovi vojáci,
krev v žilách jim vře prudce,
zlo na ruby obrací.

Muž statečný je vede,
lučištníků Lučislav je králem,
boj s nepřáteli těžký svede,
perunovu kuši vlastní právem.

A vyslankyně knížete Sadka,
co ovládá pramen vody,
její duše, čistá, hladká,
spojuje tu všechny brody.

Jméno její Tkadlénka Lada,
něžně zobrazuje její duši,
lidi ona má ráda,
a bylinky jim vroucně suší.

Zde ve světě Všehomíra,
mír vládne spoustu času,
dokud nezahyne lidská víra,
zlo neovládne tuto krásu.