zářící
oranžové slunce
s tlukoucím srdcem
z minerálního hyacintu
pomalu tiká
v morálním dilematu…
posvítit si
na plástev medu
v dutině stromu
nebo se odvrátit
a nechat zatuhnout
střepy v jantaru
pryskyřice…
hrom aby
do police
zase
ta prokletá volba
samozvaného práva
Veto…
ale co
vezmu si to
el viento vášní sílí
mžitky v očích
nezkrotný
touhy voní
zralosti
broskvoní
Teď!
budu mlsat
pak uvidím...