Semknutá mám víčka,
peřinu přes hlavu,
tahám snad tisící
ovečku z rukávu.
Poslouchám tvoje sny,
tiše ti závidím,
Morfeův baldachýn
přilétat nevidím.
Vteřiny odnáší
dnešní do včerejší
a každou další z nich
jsem stále bdělejší.
Vstávám a zbaběle
z ložnice utíkám,
prohrávám tu bitvu,
zlostí se zalykám.
Čistý list papíru
pokrývám slovíčky,
která mne tlačila
celou noc pod víčky.
Venku už svítání
se směje do oken,
smutně se zadívám
na ten stín pod okem.
Další noc probdělá
a den na umření.
To asi v mozkovně
mám krátké spojení…
Parádní výtvor!!!! Občas jsem na tom podobně :-) (ne s výtvory, ale s nespavostí)
30.11.2008 19:33:00 | Verena
Malá noční hudba ... pro zvané ...
*
Na víčka slovíčka
sedají potichu
kváká si rosnička
myšlenky v přelivu
Neřeší na co je
koupelna bez vody
prázdnota pokoje
v šuplíku komody
Jen zpívá potichu
poslouchat se to nedá
na život skládá rým
falešný ... až běda ...
*
*
15.10.2008 01:07:00 | HarryHH
Probdělé noci, to znám. Ale jsou tu i jisté výhody. Božský klid a místo u PC.
14.10.2008 13:05:00 | Psavec
hmmm tak u Vás
se schvola ta dě ...
ta děvečka Múza :)
tsa-tsa-tsa!
14.10.2008 11:07:00 | Romana Šamanka Ladyloba
... za to může úplněk ... asi nejvíc se mi líbí předposlední dvě sloky ...
V mozku mi neseplo
Co mělo sepnouti
A venku k tomu mi
Zpívají kohouti
14.10.2008 09:00:00 | JardaCH
Tohle je přesné, Pavle
"Vteřiny odnáší
dnešní do včerejší
a každou další z nich
jsem stále bdělejší."
14.10.2008 08:10:00 | Marfuša
Tak to je mi líto... :-( Spím jak dřevo, ani Tě neslyším v noci přicházet-odcházet... Jen při každém obrácení těla cítím bolesti, které mně vrací z nevědomí do reality - volejbal a squash mi dal vážně zabrat :-)
Výborně napsaná báseň :-)
14.10.2008 07:27:00 | Levandule