Pro Tebe

Za podzimního večera,
když den se barvý do šera,
a noc je delší než-li den,
ráda sním svůj malý sen.

Ležíme tak vedle sebe,
a do šeda má barvu nebe,
svíčka na strop stíny vrhá,
po stráních se válý mlha,
tichou píseň zpívá kraj,
je to dlouho co byl máj.

Však vedle tebe je mi krásně,
z toho všeho píšu básně,
i tuhle krátkou říkanku,
zašeptám ti do spánků.

A tužka klouže po papíře,
píšu básně v tiché víře,
že tak budu blíže tobě,
je tu ticho, víc než v hrobě.

Jsem tu sama, čas zas stojí,
kdy přijde den co nás spojí,
a naše ruce studené,
budou v dlaních spletené.

Pak políbím tvoje ústa,
a už nebude noc pustá,
ráno zase bude krásně
a tak tobě píšu básně.