Divadlo

Zahalím se do oblaku chmurných snů
- idejí, jež nikdy nenastanou.
A dlouhá fronta stále stejných dnů
snad změní se za oponou,
kde i bouřlivák stane se pokorným
a tichým vlévá se zase horkost do žil ,
bojácného pak nazvou nezdolným
a jindy chladný v lásce se roztouží.

Pak každou chvíli jsem člověk jiný,
zapomínám, kým vlastně jsem,
že má snová loď ztroskotala u pevniny,
že z ruky ochablé padlo štěstí na zem.
...tak blízko jsem a přec daleko!
Jako když den se s nocí míjí
- jenže hříchy se prý nepromíjí,
poklesky deště neumyjí.
Už jen za role se skryji!
...kilo úspěchu dala bych za deko
lásky a vroucného objetí!
Já cítím se jak v zajetí
v tom kostýmu s perletí.
A štěstí? Zas mi uletí!

Mně zbyly jen umělé city
horoucně na podiu hrány.
Schovaná v honosné ulity
dam či králů s královnami
má duše uvadá...leč moderně...