O smutku..

Anotace: "..mám podivnej strach, přece nemůžeš za to co končí..za jizvu na duši tvý jako bych snad mohl jen já.." Aleš Brichta - Jednou to pochopíš

Nechci se už omlouvat..
Ty přece nejlíp víš co cítím.
Oba si teď přejem před světem schovat.
Oba si přejem být co nejlépe skrytí.
Vždyť nakonec zbyl jen smutek..
A vzpomínky? Spláchne je čas:-(
Nejraději bych(jako už tolikrát) utek,
ale nemůžu znovu, nejde to zas..
Přece nezůstane jen bolest, nebo ano?
Prožil jsem s tebou nádhernou dobu..
Prostě to mělo skončit, asi bylo tak psáno.
Ale dal bych cokoli aby bylo to znovu.
Nechci to přijmout.Pořád s tím bojuji.
Ale vím že prohraji a tak už začínám chápat.
A vím že ty jsi silná žena co se nebojí
tak nenech slzy své kapat..
Vina bude navždy v mé duši sídlit..
ale třeba mi jednou odpustíš-já doufám..
Přál bych si abych tě mohl nějak uklidnit,
ale nejsem si jist zda každý nezůstanem na světě sám...