lampa mdle bliká
na stěnu kreslí
stíny prosebníka
spolknuté přiznání
pýcha jako štít
jak s ní žít
odhrnu z čela
tvůj těžký dech
už se neptám
zhroucená touha
na posledním schodu
prsty rovnáš
papírová křídla
těžké rozhodnutí
vichřice ve vrbách
stále na paměti
ze samoty strach
napít se z vůně
načerpat sílu země
opřít se o.....
život se změnil
zvoníš u známých dveří
srdce neklidné
na klice námraza
nejdou otevřít
stojíš pod oknem
spojen osudem
není už s kým
všude dým
bramborových natí
podzim vyhořel
---------------
zní dusot dní
Pocitové dílko, smutné,ale krásné
17.10.2008 22:09:00 | JaniHani
Je to hodně hluboká básnička a moc se mi líbí, že i když to je popsaný třema čtyřma slovama, tak se to dá skvěle pochopit........výborný!!!
17.10.2008 21:42:00 | PoeziGirl
Pro mne hodně silná básenka, hodně o pocitech. Trochu na mne smutná. Zláště část se samoutou a poté, co svíčku zapálí už někdo jiný, jako když láska odchází, či někdo jiný nahrazuje. Mno, jen takové moje myšlenky. ST! Působivé.
17.10.2008 21:38:00 | NikitaNikaT.