Galerie

Život....pět písmen,
poskládáných jen tak,
ledabyle...,
jsou výhry v něm,
i prohry,
ale i nejkrásnější chvíle.

Říká se jim okamžiky,
jsou mnohdy plné
otazníků,
tak sestavím teď galerií
mých nejkrásnějších okamžiků.

Co do ní pověsím?
Ptám se sama sebe,
a ohlížím se po
hřebíku.

Nejprve vzpomínky,
krásné,ale i bolestné,
nebo i takové,
co slza se zaleskne.

Zas vidím babičku.
jak já jsem jí milovala,
však brzy mi odšešla,
mých dětí už se
nedočkala.

Ten obraz má čestné místo,
a je ve zlatém rámu,
tak milá babičko,
budeš hrát první dámu.

Na druhém obraze,
tam budou moje ratolesti,
ten nejkrásnější okamžik,
pak zapomeneš na bolesti.

Tak blízko si je pověsím,
svým úsměvem budou mě stále
hřát.
Jsou mojí velkou lásku,
a chci jím ještě mnoho
dát.

Na dalším obrázku,
hned vedle dětí,
tam bude moje maminka.
I ona má právo
viset v mojí obrazárně,
stojí vždy při mě,
aŤ už se raduju,
nebo srdce bolí,
a já jsem na dně.

V téhle mé galérii,
vstupné se neplatí,
já zachovám jí dlouhá léta,
než člověk na mě zapomene,
a do sběru mě zatratí.