Stromy sypaly květy na cestu
purpurové.
A Slunce nic neříká.
Zpěv zaniká.
Vítr v lukách zelenavých se válí
zrádný.
A neřest se směje.
Menáda hřeje.
V rytmu spadlé kvítky jsou
nespoutaném.
A bubny hrají.
Vášeň netají.
Vůně z nebe po kapkách prší
smyslná.
A tanec dvou těl.
Slavík jim pěl.
Květy už na cestě usychají
fialové.
Pohyby ustaly.
Slzy z očí se vydraly.