Anotace: možná ano, ale spíš ne...
Šplhal na střechy mrakodrapů
Aby svět zachránil
Před sebou samým
Pohledem se kochal dolů
A vnímal odlišných zvuk
Odrážejícího se vzduchu
V jeho plicích
Natahoval námořnické tričko
Přes dlaně
Aby chránil ruce
Jiných lidí
Od svých vlastních
Bál se stínů
Utíkal chodbami metra
Před vlaky
Co kreslily obrázky
Po metalických stěnách
Chodil ulicemi velkoměst
Bosý
Se špinavýma nohama
Aby je nemyl
Protože byl obchodníkem
S prachem
Brodil se listím
Skákal do něj
A smál se
Jako by byl sám
Chránil svět před sebou samým
Pravidelně mu psal dopisy
Na bílý dopisní papír
Z kterého udělali knížku
Která trhala rekordy ve čtení
Ale nikdo nevěděl
Že to je on
Protože
Píšící lidé jsou lháři
Co nejčastěji lžou sami sobě
A umírají v zapomnění
Po kolikáté už jsi mi vzala svými verši dech? já to již dávno přestala počítat.. ;) geniální báseň, tíživě pravdivá, nutící přemýšlet, jak se máme zachránit sami před sebou...
27.10.2008 20:31:00 | lennerka
Snad nejlepší, co jsem od tebe četla a že toho SUPER je fakt hoooodně:)
21.10.2008 18:08:00 | Barunka=o)
Tedy, pokud je Ti opravdu 16... Musím Ti něco sdělit - a pevně doufám, že nezpychneš! Máš talent.
21.10.2008 16:28:00 | Madelaine