.
.
křemínky slov srší jiskrami citů
na hřbety střech, kmínky komínů
opadané barvy.......podzim neminul
tak narvi si a podrž v náručí
nejvíc rudá hřeje, ještě neskučí meluzína
vzlíná krev když ticho vyzve řev
řetěz z jeřabin tělům pažím krkům
klín zas v klín, na záruku zapomeň
noci šeptej jméno jmen, ráno pak křič „Pane!“
slunce z úsvitu bývá nespoutané
.
.
barevná, podzimní, nádherná, kouzelná
co víc si člověk může od poezie přát? (natož pes...)
31.10.2008 22:43:00 | drsnosrstej kokršpaněl
sluneční úsvit..... barvy podzimu... páry dechu... hrneček dobrého čaje/dobré kávy... a nějaký milý Pán :) ju:)
21.10.2008 15:11:00 | prostějanek