Utíkal za Tebou,
roztrhával šaty
a pokryl jimi zem.
Žárlil na věci,
bál se lidí,
zvláště pak samoty.
Tys měla zamavát mu,
on stačil Tě podvést,
s dívkami tahal se,
s děvkami mazlil se
a ty věrná,
ach modlím se.
Zabít chtěl?
To nevíme.
Zemřít chtěl?
Každý den.
Nenávist,
hlasy v duši,
žádná radost.
Neřekl "díky".
Rok po roku,
hůř a hůře.
Jsem tu nyní,
lidská duše,
dívám se na něj,
poslouchám,
jak pláče.
Ztratil se v životě.
Onemocněl.
Berlemi jde dál a dál,
život pro něj neskončil,
dar mu dal,
nechal ho žít.
Bůh prý netrestá.
Však on byl zdráv,
nyní tolik let,
nezvedne svůj hřbet.
Já si báseň přečetla 2x, pač mne to zaujalo, je to zajímavé, působivé a hlavně myšlenkové. ST! proto za obsah.
21.10.2008 06:15:00 | NikitaNikaT.
možná není tak "hezká" na první pohled
ale rozhodně mě zaujala, četl jsem ji víckrát
děkuji :)
21.10.2008 00:23:00 | blue