Minulost a budecnost

Na spáleništi dějin,
za časů dávných
i časů mých,
pláčeš nad shořelými city,
vzpomínky jsou krutě bity.

V popel lehla minulost
a budoucnost slabě doutná,
bolest je však stále živá a mohutná,
krutost v srdci zažírá se,
ach minulosti vrať se!

Zpátky jít a neohlížet se,
zpět do dětství a naivity,
pryč od vší té morbidity,
zpět do snů a nadějí,
tady už sny nehřejí.

V hrách a pohádkách utopit žal,
plakat nad rozbitou pannou,
na šatečky slzy kanou,
ale nejsou z duše,
ta spí klidně, hluše.

Nejde, už nejde vrátit čas,
před životem nyní stojím,
tak moc, tak moc se všeho bojím,
co přijde, odejde, zůstane,
zda mé city budou nestranné.

Zda ještě někdy spatřím svět očima dítěte,
bez násilí, bolesti a žalu,
zda zahalím se do nevinného šálu.
Snad mě nepohltí vztek a nenávist vůči světu,
i když k tomu zatím kvetu.

Ach čase, proč tak divně plyneš...
Na víčkách mi leží těžkost bytí,
mé sítě každou bolest chytí,
mé srdce však silně bije dál,
pro ten sen, co by se tak rád mi zdál...